STŘEDNÍ PUDL STŘÍBRNÝ
CANICHE MOYEN GRIS

ÚVOD
NOVINKY
NAŠI PSI
ŠTĚŇATA
VÝSTAVY
GALERIE
NÁVŠTĚVNÍ KNIHA
KONTAKT
ODKAZY

úvod

aktualizováno 10.07.2013

 

Pudli s námi sdílejí společnou domácnost již více než 27 let. Začalo to tím, že naše tehdy devítiletá dcerka přišla s přáním:“já bych si moc přála pejska“.Její představa, jak by měl vypadat, odpovídala pudlovi. Předběžný souhlas dostala s podmínkou, že si na něj musí našetřit. Shodou okolností jsme byli s mým manželem požádáni o pomoc s tlumočením na Mezinárodní výstavě psů. Já jsem byla přidělena k chrtům a můj manžel k pudlům. Můj manžel, který pro pořízení pejska do rodiny moc příznivě nakloněný nebyl, při této příležitosti zjistil, že pudlíci jsou zkrátka úžasní. Brzy potom jsme objevili inzerát o prodeji černých středních pudlíků. Rozhodli jsme se, že se na ně půjdeme podívat. Ale jen opravdu podívat! Vy, kteří o pejscích už něco víte, určitě tušíte jak to dopadlo. Ano, dcerka měla sebou našetřené peníze a my jsme nesli malé černé stvoření schoulené pod kabátem domů. Tak k nám přišel Daneček. Měl s námi velkou trpělivost, protože teprve potom jsme se učili se štěňátkem zacházet a zjišťovali jsme, co všechno takové psí miminko potřebuje. Svou velkou láskou, kterou nám stále projevoval, si nás všechny „omotal kolem prstu“. Moc rádi všichni na tento čas, dávno minulý, vzpomínáme. Naše krásné společné soužití trvalo 19 let a když Dan odešel do psího nebe, bylo nám všem moc a moc smutno. Zařekli jsme se, že už pejska nechceme, abychom takové trápení už nikdy nemuseli prožít. Všude jsme ale Dana viděli.

Vydrželi jsme to necelé dva měsíce. Pak našel manžel na internetu nabídku na štěňátka středních stříbrných pudlíků. A už jsme jeli do Karviné k paní Pikusové. Jak jinak-jenom se podívat! Tentokrát jsme odjeli bez štěňátka, ale jenom proto, že štěňátka ještě nebyla k převzetí. Zamluvenou fenečku Britney (Betynku) jsme si odvezli hned první den, jak to bylo možné. Tentokrát jsme už byli dokonale vybaveni vším, co štěňátko potřebuje a cesta domů z Karviné do Brna utekla jako voda. Betynka rostla do krásy a tak jsme zkusili, jestli by se mohla zúčastnit výstav. Ano, k této činnosti přistoupila zodpovědně a získala hodně ocenění a titulů.

Když přišel čas, hledali jsme pro Betynku vhodného ženicha. Na doporučení KCHP jsme jeli za ženichem do Německa a po 60 dnech nám Betynka „nadělila“ pět černých kníkajících pytlíčků, o které se přepečlivě starala. Naší radostí je, že všichni mají hodné páníčky, jsou zdraví a čtyři z nich už jsou vidět také na výstavách.

Jedno ze štěňátek – fenka Aida zůstala s námi, abychom té radosti měli ještě víc.

Mezitím do naší smečky přibyla ještě trpasličí stříbrná fenka Olly, kterou si přivezla naše dcera z Trnavy od paní Chovančákové.

Druhá cesta za ženichem do Německa, tentokrát do Berlína, byla také úspěšná a Betynka nám „nadělila“ zase pět štěňátek. Štěnátka se brzy rozběhla do světa, do Rakouska, na Slovensko a jedno štěňátko, fenka Babou, rozšířila počet členů naší smečky.

Třetí cesta za ženichem vedla opět do Berlína, tentokrát jsme ale jeli s Aidou. Ženich se zhostil své úlohy na jedničku a Aida měla dokonce šest štěňátek. Také tato štěňátka našla nové páníčky na Slovensku, ve Finsku a jak se již stalo zvykem, jedno štěně, tentokrát pejsek Coral zůstal u nás jako další člen naší malé „stříbrné“  smečky.

O našem soužití s pudlíky by se dala napsat celá kniha. Toto je jen malá informace o tom, jak čtyřnozí přátelé obohatí život člověku, když k nim najde cestu a vytvoří si pěkný vztah.

Od člověka to vyžaduje čas a náruč lásky.